Michelangelo Buonarotti
Michelangelo di Lodovico Buonarroti Simoni (6. března 1475 Caprese – 18. února 1564 Řím), známý jednoduše jako Michelangelo, byl italský sochař, malíř, architekt a básník vrcholné renesance a manýrismu. Je považován za jednoho z největších umělců všech dob, jehož dílo mělo nesmírný vliv na vývoj západního umění. Byl známý svou posedlostí dokonalostí a snahou dokázat, že je nejlepší.
Život
Michelangelo se narodil v Caprese poblíž Arezza v Toskánsku. Jeho otec, Lodovico di Leonardo Buonarroti Simoni, pocházel z florentského patricijského rodu a v době Michelangelova narození zastával úřad podesty. Matka, Francesca di Neri del Miniato Siena, zemřela, když bylo Michelangelovi šest let. Rodina se brzy po jeho narození vrátila do Florencie. Navzdory přání svého otce, který chtěl, aby se věnoval obchodní kariéře, se Michelangelo v roce 1488 stal učněm v dílně Domenica Ghirlandaia, tehdy jednoho z nejpopulárnějších florentských malířů Již po roce však dílnu opustil, protože se zde neměl co nového naučit.
Nadaného mladíka si všiml Lorenzo de' Medici, zvaný Nádherný, tehdejší vládce Florencie, a přijal ho do svého paláce. Zde se Michelangelo setkával s významnými umělci, literáty a filozofy a měl přístup k medicejským sbírkám antického umění, což hluboce ovlivnilo jeho tvorbu. V medicejských zahradách se věnoval především sochařství pod vedením Bertolda di Giovanniho, Donatellova žáka. Mezi jeho raná díla z tohoto období patří reliéfy Madona na schodech a Bitva Kentaurů.
Po smrti Lorenza Nádherného v roce 1492 a následném vyhnání Medicejů z Florencie Michelangelo odešel do Benátek a poté do Boloně. V roce 1496 se přesunul do Říma, kde vytvořil jedno ze svých nejslavnějších děl, Pietu, pro kapli francouzského kardinála Jeana de Billhères v bazilice svatého Petra. Toto dílo mu přineslo značný věhlas.
Na počátku 16. století se Michelangelo vrátil do Florencie, kde vytvořil monumentální sochu Davida (1501–1504), která se stala symbolem florentské republiky a jedním z nejznámějších sochařských děl v historii. Socha byla původně umístěna před Palazzo Vecchio, dnes je originál v Galleria dell'Accademia.
V roce 1505 byl Michelangelo povolán zpět do Říma papežem Juliem II., aby navrhl jeho monumentální náhrobek. Tento projekt se stal pro umělce celoživotním úkolem, který byl realizován v mnohem menším měřítku, než bylo původně zamýšleno, a jehož nejznámější součástí je socha Mojžíše.
V letech 1508 až 1512 Michelangelo na zakázku Julia II. vymaloval strop Sixtinské kaple ve Vatikánu. Navzdory tomu, že se považoval především za sochaře, vytvořil zde cyklus fresek s výjevy z knihy Genesis, včetně ikonického Stvoření Adama, které patří k vrcholům renesančního malířství. Práce probíhala ve vyčerpávajících podmínkách, často vleže na lešení.
Později, v letech 1536–1541, Michelangelo pro Sixtinskou kapli vytvořil na oltářní stěně monumentální fresku Poslední soud. Toto dílo, plné dynamických postav a dramatických výjevů, vyvolalo kontroverze kvůli zobrazení nahoty.
Kromě sochařství a malířství se Michelangelo věnoval také architektuře. Mezi jeho nejvýznamnější architektonické počiny patří návrh Nové sakristie (Medicejské kaple) u kostela San Lorenzo ve Florencii, knihovna Laurenziana tamtéž a úprava Kapitolského náměstí v Římě. Od roku 1547 až do své smrti vedl stavbu baziliky svatého Petra v Římě, pro kterou navrhl impozantní kupoli.
Michelangelo byl také talentovaným básníkem, jeho sonety a madrigaly odhalují jeho hlubokou introspekci a reflexe o lásce, víře a smrtelnosti. Jeho básně byly vydány až posmrtně. Udržoval platonický vztah s básnířkou Vittorií Colonnou a hluboké přátelství ho pojilo s Tommasem dei Cavalieri.
Michelangelo zemřel v Římě 18. února 1564 ve věku 88 let. Pracoval téměř až do posledních dnů svého života. Byl pohřben ve Florencii v kostele Santa Croce.
Dílo
Michelangelovo dílo se vyznačuje dokonalým zvládnutím anatomie lidského těla, monumentálností, emocionální hloubkou a snahou o vyjádření vnitřního napětí a síly. Sám sebe považoval především za sochaře.
Sochařství
Michelangelo přistupoval k mramorovému bloku s představou, že socha je v něm již obsažena a jeho úkolem je pouze odstranit přebytečný kámen. Velkou péči věnoval výběru kamene, často si osobně jezdil vybírat bloky do lomů v Carraře.
Pieta (Vatikánská) (1498–1500, Bazilika sv. Petra, Vatikán): Zobrazení Panny Marie držící mrtvé tělo Krista. Socha je proslulá svou technickou dokonalostí, jemností zpracování mramoru a hlubokým emocionálním účinkem. Kritizována byla pro mladistvý vzhled Panny Marie, což Michelangelo obhajoval tím, že cudné ženy si déle uchovávají krásu.
David (1501–1504, Galleria dell'Accademia, Florencie): Více než pětimetrová socha biblického hrdiny Davida těsně před soubojem s Goliášem. Symbolizuje sílu, odvahu a víru ve vítězství dobra nad zlem. Michelangelo dokonale znázornil proporce lidského těla a socha je považována za jedno z nejlepších vyobrazení mužského těla v renesančním stylu.
Mojžíš (cca 1513–1515, Bazilika San Pietro in Vincoli, Řím): Ústřední socha náhrobku papeže Julia II. Zobrazuje Mojžíše s deskami Zákona, jeho pohled vyjadřuje autoritu a vnitřní sílu. Zvláštností jsou rohy na Mojžíšově hlavě, které jsou výsledkem chybného překladu Bible.
Umírající otrok a Vzpurný otrok (1513–1516, Louvre, Paříž): Původně určené pro náhrobek Julia II., tyto sochy vyjadřují Michelangelovo téma boje lidské duše usilující o osvobození z pozemských pout.
Medicejská kaple (Nová sakristie) (1520–1534, San Lorenzo, Florencie): Architektonický a sochařský komplex s alegorickými sochami Dne a Noci, Jitra a Soumraku na náhrobcích členů rodu Medici.
Pieta Rondanini (1552–1564, Castello Sforzesco, Milán): Poslední, nedokončené Michelangelovo dílo, které ukazuje posun k abstraktnějším a duchovnějším formám.
Malířství
Ačkoliv se Michelangelo považoval primárně za sochaře, jeho malířské dílo, zejména fresky v Sixtinské kapli, patří k nejvýznamnějším v dějinách umění.
Strop Sixtinské kaple (1508–1512, Vatikán): Rozsáhlý cyklus fresek zobrazující devět scén z knihy Genesis, včetně Stvoření Adama, Stvoření Evy, Prvotního hříchu a vyhnání z Ráje, a příběhů Noema. Strop je dále doplněn postavami proroků, sibyl a předků Krista. Celkem zde Michelangelo namaloval přes 300 postav.
Poslední soud (1536–1541, Sixtinská kaple, Vatikán): Monumentální freska na oltářní stěně Sixtinské kaple zobrazující druhý příchod Krista a soud nad lidstvem. Dílo je charakteristické dynamickou kompozicí a expresivním zobrazením lidských těl.
Doni Tondo (Svatá rodina) (cca 1507, Galleria degli Uffizi, Florencie): Jediný dochovaný deskový obraz Michelangela, zobrazující Svatou rodinu s malým Janem Křtitelem.
Architektura
Michelangelův architektonický styl se vyznačuje monumentalitou, dynamikou a použitím klasických prvků inovativním způsobem.
Knihovna Laurenziana (začátek 1524, Florencie): Knihovna při kostele San Lorenzo, známá svým inovativním řešením vestibulu a schodiště.
Kapitolské náměstí (návrh od 1536, Řím): Přestavba římského Kapitolu s harmonickým uspořádáním budov a centrální jezdeckou sochou Marka Aurelia.
Palác Farnese (dokončení 2. patra, Řím): Michelangelo převzal stavbu po Antoniu da Sangallo mladším a navrhl horní patro a mohutnou římsu.
Bazilika svatého Petra (vedení stavby 1547–1564, Vatikán): Michelangelo se vrátil k Bramanteho původnímu centrálnímu půdorysu a navrhl impozantní kupoli, která se stala dominantou Říma.
Poezie
Michelangelovy básně, převážně sonety a madrigaly, jsou intimním vyjádřením jeho myšlenek a citů. Často se v nich objevují témata lásky (duchovní i pozemské), krásy, umění, víry, smrti a hledání Boha. Jeho poezie je charakteristická hloubkou prožitku a formální dokonalostí.
Vliv a odkaz
Michelangelo Buonarroti byl již za svého života považován za geniálního umělce ("Il Divino" – Božský). Jeho dílo hluboce ovlivnilo jeho současníky i následující generace umělců a stalo se jedním ze základních pilířů západního umění. Jeho důraz na anatomickou přesnost, dynamiku pohybu a emocionální výraz inspiroval mnoho umělců manýrismu a baroka. Jeho sochy, malby a architektonické návrhy jsou dodnes obdivovány pro svou technickou brilantnost, sílu výrazu a nadčasovou krásu.
